Vějíř

Jelikož je toto jaro poměrně dost teplé a léto se kvapem blíží, rozhodla jsem se pořídit si vějíř. Vějíř je úsporné a pro přírodu šetrné řešení oproti větrákům. Navíc jej můžeme mít neustále při sobě. Přes zimu jej lze využít jako dekoraci.

Objednala jsem si tedy krásný, červený vějíř z nákupní galerie postovnezdarma.cz. Přišel během 3 dnů, uložený v krabičce ve stejné barvě jako vějíř.

Vějíř vypadá velice elegantně a má rozměry 25 x 4,3 cm, je textilní a má plastovou rukojeť. Výhodu tohoto vějíře, že je k dostání v několika barvách, jako je například bílá, červená, žlutá, modrá,... a lze jej různě zdobit. Lze jej tedy využít jednobarevný nebo jako DIY dekorovaný. K tomuto postačí buďto fix nebo inkoust (pozor inkoust se rozpíjí). Návod na zdobení můžete najít zde. Dobře se drží v ruce a velmi příjemně se používá. Barva je překrásná a materiálem je kvalitní, povoskovaná textilie. S vějířem jsem velice spokojena a nemůžu se dočkat léta až si sednu s vějířem na lavičku v parku :)

A něco málo o vějířích:

Vějíř je módní doplněk, obvykle ve tvaru kruhové výseče, který slouží i jako pomůcka k víření vzduchu a tím i k ochlazování. Tvary a motivy vějířů se přizpůsobují době. Sbírání vějířů je koníčkem, ve sbírkách existuje mnoho rozmanitých druhů, které se dnes vidí jen na ojedinělých výstavách.

Pokud se vrstva teplého vzduchu uvede vějířem do pohybu, přichází tvář do styku s dávkami chladnějšího vzduchu a neustále jim odevzdává své teplo. Tělo se ochlazuje a pociťuje chládek. Ženy vějířem neustále odvívají od svých tváří zahřátý vzduch a nahrazují jej čerstvým. Když ten se ohřeje, je zase odehnán, nahrazen čerstvým atd.

Pravý vějíř by se měl skládat z listu, jazýčku, krycí lišty, žeber, nýtu a podložky. Základní rozdělení vějířů je na pevné – „učiwa“ a skládací – „ogi“ Toto dělení se od středověku výrazně změnilo. Zatímco pevné vějíře se téměř přestaly vyrábět, rozvoj zaznamenaly vějíře skládací. Ty se začaly rozlišovat podle typů používaných materiálů, ale též výzdobou a technologií zpracování. V 19. století zaznamenal vějíř svůj největší rozmach, přestal také být luxusním zbožím a stal se dostupným všem sociálním vrstvám. Vějíř se stal významným sběratelským artiklem a jeho sběratelé prohloubili znalosti o typologii vějířů ve všech možných směrech.

Mezi nejvýznamnější autory vějířů se řadí Domenico Spinetti, Leonardo Germo, Honoré Fragonard, Antonio Watteaua, Carracio, Quido Reni nebo Jacques Callot. Dnes můžeme vějíře vidět ještě na předváděcích molech některých návrhářů jako jsou Christian Dior nebo Nina Rici.

První využití našly vějíře při rozdmýchávání ohně, při odstraňování plev od zrna, odhánění hmyzu nebo k ochlazení a ochraně předsluncem. Málo známou skutečností zůstává použití vějířů jako zbraní. K tomu byla zapotřebí určitá úprava samotného vějíře. Ramena vějíře mohla být např. vyrobena z kovu a jeho konce zaostřeny. Takto se mohl využít i k blokování čepele. Možnosti vějíře jako zbraně byly tak velké, že jej některé bojové školy zařadily do svých tradičních disciplín. Nejstarší vějíře se vyráběly z oháněk krav, koňů nebo vzácných ptáků. Nelze opominout též význam vějíře jako odznaku společenského postavení.

Podobně jako vznikla květomluva, tak se postupem času dokonce utvořila tzv. vějířová mluva, kterou dámy mohly něco naznačit svému nápadníkovi. Například přiložením složeného vějíře na ústa dávaly najevo svou touhu po políbení, pokud měly složený vějíř položený na levé ruce, znamenalo to, že by si rády zatančily, zatímco v případě vějíře položeného na ruce pravé bylo předem jasné, že o tanec nemají zájem. Rychlé zavírání a otevírání vějíře značilo nervozitu oné dámy.

Více informací zde - Vějíř